Vážení občané, soudruzi a soudružky,

v našich dějinách jsou dny jak ty šťastné, tak i ty nešťastné. Mezi ty méně šťastné dny řadíme Mnichov, 15. březen 1939 či 31. prosinec 1992. Mnichov a 15. březen 1939 stály na počátku druhé světové války, která byla dosud nejkrvavější válkou v lidských dějinách.

Velmocem, které nás v těžkých chvílích Mnichova zradily, se však jejich zločiny vrátily. Vždyť Paříž byla taktéž jako Praha obsazena nacisty a na Londýn padaly nacistické bomby. Jejich vojáci umírali jak za ně, tak i za nás. Společně s těmito velmocemi trpělo i Nizozemí s Belgií, Dánsko s Norskem, Sovětský svaz i Jugoslávie, Polsko i Lucembursko, občané SSA a Kanady, Austrálie i Nového Zélandu a dalších mnoha zemí.

S podporou mlčení západních velmocí se 15. března 1939 Hitler rozhodl skoncovat i se zbytkem samostatnosti druhé republiky. Část okupoval, na části vyhlásil Protektorát a část zabrali jeho klerofašističtí spojenci z ľudové strany.

Stejně jako vždy vystoupil za práva našich národů SSSR, stejně protestovala i tehdejší vláda SSA. Mnoho světových národů odsoudilo jednání nacistického agresora. S hlubokou vděčností jsme si včera připomenuli jejich solidaritu s našimi národy.

Pro naše národy to byla velká zkušenost, že se nesmí spoléhat na západní velmoci. Bohužel, reakční živly v naší zemi vyprovokovali 17. listopadu 1989 státní převrat. Byl rozkraden národní majetek při tzv. kupónové privatisaci. Byla rozvrácena naše československá republika.

Osudy našich národů byly vloženy do Severoatlantické aliance, tedy do rukou těch velmocí, které nás v osudné době před druhou světovou válkou zradily. Díky operacím této aliance dochází v těchto časech k rozpoutání třetí světové války. Lid této země by měl bojovat za své zájmy – za mír a za socialismus!

František Otta-Šindelář, president České a Slovenské Federativní Republiky